Puštík bradatý (Strix nebulosa)

Puštík bradatý se ve volné přírodě vyskytuje v rozsáhlém pásu od severoamerického kontinentu (Kanada, USA) přes severní Evropu, Ukrajinu, Bělorusko, Rusko, Mongolsko a Čínu. Zde obývá boreální a jehličnaté lesy do nadmořské výšky 3200 m.

Puštík bradatý patří k největším sovám světa, jméno získal podle bílých peříček pod maskou, jež připomínají vousy. Dospělí jedinci mají velkou kulatou hlavu se šedivou tváří a velkýma žlutýma očima.

Dospělí jedinci vytvářejí páry, výjimečně může samec hnízdit s více samicemi. Hnízdo si staví na pahýlech starých stromů nebo v jejich dutinách, kam samice snáší 2 až 9 vajec, pokud je hojnost potravy. Obvykle je však snůška tvořena 3 – 5 vejci. Rodiče svá mláďata hlídají a neváhají v případě jejich ohrožení napadnout velkou šelmu i člověka.

Živí se malými až středně velkými savci, jako jsou zajíci, hraboši, krtci, rejsci, lasičky a nepohrdnou ani ptáky (pěvci, malí dravci, kachny), žábami a hmyzem. Puštík vousatý létá velice tiše a má vynikající sluch. Často loví tak, že létá nad sněhem a naslouchá zvukům pod ním. Když zaslechne kořist, vrhne se prudce celou svou vahou na místo, kde se pohybuje, čímž dokáže prorazit krustu, která by unesla osmdesátikilového člověka. Kořistí jsou zejména malí savci, převážně hlodavci. Schopnost lovit kořist i v hlubokém sněhu, kde jsou ostatní sovy bez šancí na úspěch, ho předurčuje k životu v chladných podmínkách. Dospělý puštík spořádá v zimě za jediný den hlodavce představující třetinu jeho hmotnosti. Severní populace migrují za potravou stovky kilometrů podle výskytu hrabošů, kteří jsou jejich téměř výhradní potravou, naproti tomu jižní jsou usedlejší, mají pestřejší stravu a někdy vytvářejí trvalá lovecká teritoria o průměru až 8 km.