LÍTOŽNICKÝ RYBNÍK
Pražskou lokalitu Lítožnického rybníku navštěvuji poměrně často. Dlouhou dobu byla nedostupná z důvodu revitalizace, ale po této přestávce sem jezdím o to raději. A vypravil jsem se sem znovu, tentokráte to byla výprava za vodoušem šedým.
Revitalizace se povedla na jedničku a lokalita se stala zdrojem nepřeberného množství zajímavých pozorování. Jen namátkou zmíním přítomnost ledňáčka říčního, čápa černého (naposledy jsem pozoroval minimálně 10 exemplářů), motáka pochopa, luňáka červeného, konipase citronového, pisíka obecného, vodouše kropenatého a v neposlední řadě i vodouše šedého, na kterého jsem se zaměřil při poslední návštěvě.
VÝPRAVA
Celá výprava započala brzkým budíčkem, v půl páté ráno. Vše potřebné jsem si připravil předchozí večer, takže po rychlé snídani jsem se vydal přes celou Prahu na místo budoucího pozorování a fotografování. V blízkosti rybníku je pěkné parkoviště, takže je možné bez problému odstavit vozidlo. Po krátké procházce tichým ránem jsem byl na místě.
Přesné místo, kam se uvelebím, jsem měl vybráno dopředu. Stačilo tedy umístit podložku, připravit vybavení a pak už jen čekat, jaké příležitosti mi příroda připraví.
Ráno bylo malebné. Ticho jako v kostele občas přerušil výkřik volavky, občas kváknutí kachen. Nad rybníkem se povalovala mlha. Jelikož jsem se rozhodl fotografovat co nejníže nad hladinou, jen jsem ležel na podložce a přes sebe přehodil pouze maskovací síť. Výhodou samozřejmě bylo, že jsem byl na místě už za tmy, stal jsem se tím součástí prostředí a žádnému ze živočichů jsem nikterak nevadil, což mi potvrdil například bezstarostný nízký přelet čápa černého. Jediná smůla byla, že jsem se nacházel v blízkosti stezky, kde občas prošel nebo proběhl nějaký člověk, na což třeba volavky reagovaly hlasitými skřeky a odletem. I přesto se mi podařilo nějaké fotografie pořídit.
Pak začalo svítat. Z mlhy se vynořila skupinka potápek malých. Na mou přítomnost vůbec nereagovaly a připluly snad na metr a půl ode mne. V tu chvíli se začal projevovat problém, se kterým jsem nepočítal. Tím byla minimální zaostřovací vzdálenost objektivu, která činí tři metry. Stejně se ale zadařilo, a když jsem chvíli počkal, potápky odpluly na fotitelnou vzdálenost.
VODOUŠI ŠEDÍ
Nakonec se objevili i toužebně očekávaní vodouši. Defilovali přede mnou v různých vzdálenostech a počtech, až jsem si mohl začít vybírat, co budu fotit a jakou kompozici zvolím. Do toho začalo nad obzorem vycházet slunce a začalo malovat svým světlem. Jedním slovem nádhera.
Po notné dávce fotografií a potřebné výměně baterie se mi na scéně objevil i jeden z pánů místních vod, ledňáček. I ten plně respektoval mou přítomnost a tudíž bylo nasnadě pořídit i nějaké fotografie místního rybáříčka. Pak už jen defilovaly různé druhy ptactva. Postupně jsem zaplnil dvě karty. Opakovaně se mi také stalo, že jsem nemohl fotit kvůli přílišné blízkosti ptáčků. Tato výprava se mi ohromně vydařila. Konečně, výsledek můžete posoudit sami na fotografiích.
VÝBAVA
Od jisté doby je součástí mých článků i použitá výbava. Tady ji máte. Třeba se pro vás stane inspirací, co si například přát k blížícím se vánocům.
Fotoparát: Nikon Z5
Objektiv: SIGMA 150-600mm f/5-6,3 DG OS HSM Contemporary
Další výbava: Manfrotto Manhattan Mover-50 Camera Backpack, Maskovací 3D síť BOSS SNIPER, více o další výbavě ZDE.