Mlha, podzim, možná kamzík, nakonec sokol

Doba čtení: 4 minut/y

Již dlouhou dobu jsem plánoval, že navštívím novou lokalitu a pokusím se najít nějaký nový fotografický objekt, nějaké nové zvíře, které ještě nemám ve svém portfoliu a které jsem doposud ve volné přírodě nepozoroval. Volbou se tentokrát stal kamzík horský. Proto jsem věnoval dva dny shromažďování podkladů pro výpravu. Lokalitu jsem zhruba věděl, ale bylo třeba naplánovat konkrétní místo, kam vyrazit.

Mlha, vítr, rozhledy

Po příjezdu na místo jsem byl celkem spokojený. Už jsem se vyskytoval v nadmořské výšce, kdy jsem viděl mlhu pod sebou v údolí. Spěchal jsem tedy k vrcholu kopce, kde jsem věděl, že stojí rozhledna a tušil jsem, že bych mohl pořídit slušné fotografie. Musím říci, že cesta na vrchol byla s těmi kilogramy vybavení na zádech docela náročná. Nakonec jsem nahoru dorazil a vylezl na rozhlednu. Objevily se přede mnou úchvatné scenérie. Z zády jsem měl slunce, které ozařovalo moře mlhy, ze kterého občas vykoukl nějaký kopec či hora. Bohužel se počasí poměrně rychle zhoršilo a mlha vystoupala do výše, kde jsem se pohyboval a najednou nebylo vidět nic. Proto jsem se rozhodl rozhlednu opustit a vyrazit za očekávanými kamzíky.

Kamzík?

Najít zvíře, jako je kamzík, kterých by mělo být v dané oblasti asi okolo dvouset, nemusí být úplně jednoduché. Tak jsem k tomu i přistoupil a nevyrážel hledat kamzíka s velkými očekáváními. V mlze a ošklivém počasí jsem procházel lesem a zkoumal okolí. Bohužel jsem musel taky dávat hodně pozor na cestu, protože místo je samo o sobě dosta kamenité a nechtěl jsem si zlomit nohu, nebo při pádu poškodit fototechniku. Jak se mi podařilo spočítat, nachodil jsem okolo vrcholu asi 8 kilometrů, nastoupal 300 výškových metrů a logicky i 300 výškových metrů sestoupil.

Musím říci,že při tomto výkonu jsem si řekl, že pro příště musím silně přemýšlet nad tím, jaké vybavení si s sebou vezmu. Bohužel jsem na kamzíky nikde nenarazil. No, nakonec jsem se vrátil k autu, sbalil veškeré vybavení a vyrazil k domovu. Vyhoupl jsem se na malé návrší a… Byl tam. Pravděpodobně přecházel louku, lekl se auta a pelášil směrem k lesu. Tam se na okraji na chvíli zastavil, podíval se na mě a pokračoval do lesa. A já pokračoval domů. Ale… Příběh tím nekončí. Před tím, než jsem vyrazil z lesa domů, jsem měl štěstí pozorovat krásný příběh, který umí připravit jen příroda.





Sokol a krkavci

Když jsem procházel kamenná pole na svahu kopce, delší dobu jsem pozoroval dvanáct krkavců, kteří neustále kroužili, volali na sebe a pořád byli v pohybu. Jelikož jsem se rozhodl, že si dám pauzu a svačinku, měl jsem víc času a mohl jsem se soustředit na pozorování toho shonu. Všiml jsem si, že jeden z ptůků je jiný, menší a že ostatní na něj vlastně útočí. Vzal jsem foťák a začal fotit. Spíše dokumentační fotografie, protože vzdálenost byla velká. I přesto se mi z fotografií poznat, že onen menší pták je sokol stěhovavý. Byl jsem nadšen. Pozorovat tohle divadlo byl obrovský zážitek. No, podívejte se sami na několik dokumentačních fotografií.