Po týdnu jsem vyrazil opět do terénu. Plány byly jednoduché - znovu zkusit vlhy pestré a pak se možná jet podívat za novou hvězdou internetu, výrečkem malým, který se usídlil nedaleko Prahy. No a nakonec jsem si naplánoval i zastávku na zpáteční cestě a to za pražským sovím manekýnem, puštíkem obecným. Takže výprava mohla začít - za vlhami, výrečkem i puštíkem.
Za vlhami
Za krásnými českými papoušky jsem se vypravil opět velmi brzy ráno, ve tři hodiny. Sebral jsem svých "pět švestek" a vyrazil. Na místě jsem byl opět velmi brzy a tak jsem čekal na úsvit. Ten přišel a byl velmi krásný a malebný. Poslouchal jsem zpěv ptactva, pozoroval zvířenu a užíval si krásného rána. Na ptáčky jsem opět neměl štěstí. Jenže to mi nevadilo. Byl to krásný začátek dne a já byl spokojený i bez úlovku. Na místě jsem to zabalil asi po sedmé a vyrazil na další štaci.
Nová hvězda - výreček malý
Nějakou dobu kolují po internetu fotografie a pozorování zajímavého druhu - výrečka malého. Zařadil jsem ho i do svého pořadníku a začal trochu pátrat po lokalitě. Nebyla to tentokrát ta Olomoucká, ale místo nedaleko Prahy. Dva dny před plánovanou výpravou se na internetu objevila konkrétní informace, kde se výreček nachází. Takže jsem nelenil a rozhodl se, že se za ním podívám. Opustil jsem tedy lokalitu, kde jsem čekal na vlhy a vyrazil. Na místě jsem byla asi za půl hodinky a tím započalo asi moje nejdelší hledání jednoho ptáčka v mé ptáčkařské historii. Přišel jsem na místo, odložil věci a dalekohledem propátrával stromy. Asi půl hodiny jsem nemohl nic najít. Už jsem se pomalu chystal k odchodu a v tom se výreček ozval.
Několik pípnutí a klid. Nicméně jsem díky tomu určil směr a i strom, ze kterého mohl být slyšet. No a pak nastalo zelené peklo. Nikdy bych nevěřil, jak namáhavé může být propátrávání jednoho zeleného jírovce maďalu, obzvláště, když hledáte tak malou sovu. Začaly mě bolet oči a zelené barvy už jsem měl pomalu dost. Ale nechtěl jsem to vzdát. Systematicky jsem obcházel strom a postupně ho prohlížel, kousek po kousku. Ve finále mi opět pomohl výreček sám. Znovu se ozval a já ho konečně po 3/4 hodině systematického prohlížení stromu našel. Byl přitisknutý ke stromu, bohužel v místě, kde ze stromu vyrůstaly charakteristické pětiprsté listy jírovce. Pak už jen zbývalo najít několik šikovných úhlů pro fotky a fotit a fotit. A zmáknout i nějaké videjko.
Výreček malý je jediná stěhovavá a druhá nejmenší sova žijící na našem území. Výreček je o něco menší než sýček obecný (Athene noctua). Má dlouhá a špičatá křídla o rozpětí 50 cm. Délka těla nepřesahuje 190 mm, křídel 153 mm a ocasu 66 mm při hmotnosti do 70 g. Šedohnědé skvrnité peří s příčnými i podélnými pruhy a čárkami plní ochrannou funkci (mimikry), jelikož splývá s kůrou stromů. Duhovka očí je žlutá. Na hlavě má péřová ouška. Loví výhradně v noci. V potravě převažuje hmyz, větší druhy nočních motýlů, brouci a kobylky. Často sbírá housenky a červy, ale dokáže ulovit i myši, hraboše a mladé ptáky. V dubnu přilétá na naše území ze zimovišť v jižní Africe a v září se vrací zpět.
Hnízdí v dutinách stromů a rád obsazuje hnízda jiných ptáků a hnízdní budky. Samice sedí už na prvním bílém, mírně se lesknoucím vejci, které snáší v květnu. Na konci 24 až 25 denní inkubace se postupně vylíhne 4 až 5 mláďat. Samec na vejcích nesedí, ale přináší potravu samici. Rodiče se starají o mláďata na hnízdě 21 až 22 dní. Rodina zůstává pohromadě i po vylétnutí mláďat. Dokrmují je až do srpna. Výreček malý má v oblibě teplé jižní stráně na okrajích lesů, staré sady, parky, vinice a pastviny s osamocenými stromy a hojným výskytem hmyzu. Ozývá se typickým monotónním hlasem "fju, fju, fju ...".
Jelikož jde o stěhovavý druh, vyskytuje se na jihu palearktické, v orientální a etiopské oblasti. Obývá celou jižní Evropu od Pyrenejského poloostrova až po Kaspické moře. Severní hranici rozšíření tvoří severní Francie a jižní části Švýcarska, Rakouska, Slovenska, Ukrajiny a Ruska. Hnízdí i v severozápadní Africe od Maroka po Tunis. Jako stěhovavý a noční druh se v sokolnictví nepoužívá.
Zdroj: stránky Kdelovit.cz - Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: SOKOLNICTVÍ – 2. díl: Naši dravci a sovy, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.
Pražský model - puštík obecný
Nadšený z předchozího pozorování jsem se rozhodl, že při cestě zpět domů ještě zkusím navštívit i "starého známého" pražského puštíka. A podařilo se. Měl jsem štěstí i v tomto případě a podařilo se mi i několik fotografií.
