Po dlouhé době
V národním parku Bavorský les mezi městy Neuschönau a Altschönau byly vybudovány velké výběhy a voliéry, zasazené do rozmanité lesní krajiny a zkombinovány do venkovního areálu pro zvířata v centru národního parku Lusen.
My tuto lokalitu navštěvujeme poměrně často, protože nám nabízí možnost setkat se a spatřit zvířata z příjemné vzdálenosti, aniž bychom je museli hledat a zejména rušit v jejich přirozeném prostředí. Současně místo nabízí mnoho zajímavých příležitostí k fotografování těchto zvířat. Přesto někdy jen dlouhé hodiny sedíme, pozorujeme zvířata a užíváme si pozorování a studium jejich chování. A neodpustím si ještě dodat, že i když mnozí berou tento areál jako takové přírodní ZOO, s čímž se osobně neztotožňuji, nemyslím si, že je zde třeba se chovat jako v centru Prahy. Alespoň my to tak tedy vnímáme a není pro nás rozdílu, zda-li je zvíře chováno v zajetí, či se vyskytuje ve volné přírodě. Úcta, pokora a slušnost by měla být základem našeho chování nejen v přírodě.
Méně příležitostí, zajímavější fotografie
Musím říci, že tentokrát jsem v průběhu naší návštěvy nebyl zpočátku úplně spokojen s našimi pozorováními. I přes známé rituály místních zvířecích obyvatel jsme prostě neměli štěstí a nedařilo se nám pozorovat to, co jsme chtěli a už vůbec se nám nedařilo fotografovat. Pravdou ovšem je, že nakonec jsem odjížděl spokojen, zejména díky aktivitě rysů.
Někdy i s negativními zážitky
V Tierfreigelände Neuschönau v Bavorsku jsem pořídil, nutno říci se štěstím, fotografie rysa. Proč se štěstím? Se štěstím proto, že se ve stejnou dobu na stejném místě nacházel i jeden "známý" český fotograf s jeho devítičlenným workshopem. Já obecně proti těmto aktivitám nic nemám, pokud ovšem nazasahují do aktivit ostatních, a to nejen fotografů, ale i běžných návštěvníků. To, že se skupina "rozkydla" na jedné z vyhlídek a nikdo jiný tam neměl možnost se rozhlédnout, natož něco eventuelně nafotit, to bych ještě přešel, koneckonců zde byli dříve, tak co už. Ale jejich chování a halas, který na místě produkovali a který byl slyšet a rušil ostatní na další vyhlídce, bezmála 100 metrů vzdálené, to bylo něco! Celou dobu jsem se jen bál, aby se nepřesunuli k nám dolů. Díky Bohu se tak nestalo, zejména proto, že když šli kolem tak zjistili, že cituji: "ten chlap s tím velkým foťákem (já) tam nic nefotí, tak tam asi nic není". Nemusím mluvit o tom, že taková normální aktivita rysů nastala až po odchodu této skupiny a na všech vyhlídkách nastal klid. Ostatní návštěvníci, a nebylo jich málo, se totiž chovali tiše a slušně. A rys nám přišel na vzdálenost několika metrů.
