Jihočeský „Pantanal“

posted in: Expedice a výpravy | 0

Stojím po kolena ve vodě. Nad hlavou mi krouží desítky ptáků, z rákosí se ozývá nekončící koncert a vzduch je plný pohybu.

Ne, nejsem v Jižní Americe. Jsem v jižních Čechách.

Inspiraci pro název jihočeského ptačího ráje jsem si vypůjčil z facebookového příběhu Vaška Křížka – a musím říct, že trefil hřebíček na hlavičku. Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý je skutečně úchvatné a druhově bohaté místo, kde lze po celý rok pozorovat širokou škálu živočichů, zejména ptactva. Osobně sem se svou rodinou jezdím už několik let poměrně pravidelně, zpravidla dvakrát až třikrát ročně.

 

Díky členství v České společnosti ornitologické máme možnost využívat místní terénní stanici na Velkém Tisém, která zde funguje už od roku 1952. I přes omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody tu lze zažívat neopakovatelné chvíle při pozorování orlů mořských, volavek, jeřábů popelavých a mnoha dalších druhů.

 

Můj osobní birdlist z této lokality čítá 140 druhů ptáků. Mezi nejzajímavější pozorování řadím například kulíka písečného, bukače velkého, pisilu čáponohou, husici rezavou, kolpíka bílého, racka černohlavého, chřástala kropenatého, rybáka černého nebo vodouše tmavého.



Co je Pantanal?

Pantanal (z portugalského pântano – „bažina“) je jedna z největších mokřadních oblastí na světě. Rozkládá se především na jihozápadě Brazílie v povodí řek Paraguay River a Cuiabá River, menší části zasahují i do Bolívie a Paraguaye.

 

Jde o unikátní krajinu pravidelně zaplavovaných plání, kde se střídají období sucha a dešťů. Díky tomu patří Pantanal k biologicky nejbohatším oblastem planety a je doslova rájem pro pozorování divoké přírody.

 

Ze zástupců zdejší fauny lze zmínit například ocelota, jelence bahenního, jaguára amerického, mravenečníka velkého, guana středobrazilského, vydru obrovskou, ary (např. aru hyacintového) nebo pásovce velkého.

 

Pantanal je často označován jako „jihoamerické safari“, protože na relativně malé ploše umožňuje pozorovat velké množství druhů v jejich přirozeném prostředí.



Terénní stanice Velký Tisý

Nejoblíbenější terénní stanice České společnosti ornitologické se nachází v srdci CHKO Třeboňsko, přímo na hrázi rybníka Velký Tisý. Díky své poloze nabízí mimořádné možnosti pozorování ptactva – v bezprostředním okolí hnízdí například orel mořský, luňák hnědý, včelojed lesní, ostříž lesní, moták pochop, zrzohlávka rudozobá, hohol severní, potápka roháč i malá, rybák obecný, slavík obecný, slavík modráček středoevropský nebo cvrčilka slavíková.

 

Koncem léta se Velký Tisý pravidelně stává shromaždištěm několika tisíc hus velkých. Velmi atraktivní bývá i období jarního a podzimního tahu, kdy se zde objevují například husy běločelé, hvízdáci euroasijští, morčáci bílí, luňáci červení, orlovci říční či kolihy velké.

 

Stanice je vybavena základním zázemím – je zde zavedena elektřina, k dispozici je jednoduchá kuchyňka a deky (bez ložního prádla). Vytápění je řešeno kamny na dřevo, voda se dováží z blízkých sádek a veškerý odpad (kromě popela) si návštěvníci odvážejí po skončení pobytu.

 

Objekt leží na území národní přírodní rezervace, kde je pohyb možný pouze po vyznačených cestách. V okolí stanice se jedná především o hráz Velkého Tisého, cestu mezi rybníky Velký a Malý Dubovec a trasu vedoucí k vlakové zastávce Lužnice.

 

Interiér terénní stanice Velký Tisý


Nemusíte letět tisíce kilometrů, abyste zažili divočinu.

Někdy ji máte mnohem blíž, než byste čekali.


Listopadová návštěva

Jet či nejet? To byla otázka, kterou jsem si pokládal po poslední návštěvě stanice během zářijových povodní. Nakonec jsem se rozhodl vyrazit. Hlavním argumentem byl termín – pobyt jsme plánovali na víkend 15.–17. listopadu a od místního správce sádek jsem zjistil, že hned 18. listopadu začne výlov rybníka Velký Tisý.

 

A to i přesto, že byl rybník po povodních a protipovodňových opatřeních výrazně naplněný vodou. Jak mi bylo vysvětleno, v rámci národní přírodní rezervace se termín výlovu koordinuje s AOPK jednou za dva roky. Jakmile je stanoven, je pevný a nelze ho měnit.

 

S touto informací jsem začal promýšlet, jak návštěvu co nejlépe využít a na co se zaměřit z hlediska pozorování i fotografování. Tentokrát jsem se rozhodl soustředit především na místní populaci orlů mořských. Podle rozhovorů s místními se totiž právě v období před výlovem shromažďují u rybníků, které se připravují na vypuštění. Důvod je prostý – výrazně snadnější přístup k potravě.



Hlavní cíl? Orli mořští

Co vlastně napsat o hlavním cíli? Jak už jsem zmínil v předchozím odstavci, lákali mě orli mořští. Na této lokalitě je pozoruji i fotografuji poměrně pravidelně – při jedné návštěvě jsem jich dokonce napočítal 25, jak kroužili ve stoupavých proudech teplého vzduchu. Ano, pětadvacet orlů.

 

Tentokrát ale byla situace jiná. Výhodou měl být právě blížící se výlov rybníka, který obvykle přináší lepší podmínky pro pozorování i fotografování.

 

Moje očekávání zůstávala střízlivá. Nepočítal jsem s „atlasovými“ snímky, spíš jsem chtěl zachytit orly v jejich přirozeném prostředí. Tomu jsem podřídil i přípravu – zamaskoval jsem se v rákosí v dostatečné vzdálenosti od předpokládaného loviště a čekal. Už od šesti ráno. Slunce vycházelo až kolem sedmé.

 

Chvíli to trvalo, ale nakonec se objevili. Přesně tak, jak jsem si představoval.

 

Víc asi není potřeba dodávat. Jen jsem si užíval chladné ráno, pozoroval orly a fotografoval. A nejen je – před objektivem se mi vystřídala celá řada dalších druhů, které jsem se snažil zachytit způsobem, na jaký jsem dosud neměl příležitost, nebo štěstí.

Užijte si proto následující fotografie. Doufám, že se mi alespoň částečně podaří přenést na vás atmosféru, kterou jsem si tam sám naplno vychutnal.



Závěrem

Možná si z podobných míst neodvezete vždy „dokonalou“ fotografii. Ale odvezete si něco cennějšího – ticho, chladné ráno, první světlo nad vodou a okamžiky, kdy se krajina na chvíli nadechne a vy jste u toho.

 

A pak pochopíte, že nejde jen o to něco vidět.

 

Jde o to být součástí.

 

A právě proto se na taková místa vracíme.