Dne 5. prosince 2025 jsme s Bárou a dcerou Štěpánkou vyrazili na Velký Tisý, abychom zase po roce udělali trochu pořádek na stanici ČSO. A že bylo co dělat! Podzimní listí si totiž nebere servítky a je mu úplně jedno, jestli máte chuť ho hrabat, nebo ne.
Jako každý rok jsme se pustili do odhrabání listí kolem celé stanice. Člověk si říká, že pár stromů přece nemůže nadělat tolik nepořádku, ale pak vezme hrábě do ruky a rychle změní názor. K tomu jsme vyčistili okapy a okapové svody, uklidili kolem kadibudky a nakonec přišla na řadu i kůlna s loďárnou. Zkrátka žádná velká věda, ale práce víc než dost.
Na nějaké dlouhé pozorování ptáků tentokrát moc času nezbylo, ale s tím jsme ani nepočítali. Občas je prostě potřeba odložit dalekohled, vzít do ruky hrábě nebo smeták a udělat něco pro místo, kam se člověk rád vrací. A když se do toho pustíme společně, jde nám to přece jen o něco lépe. I když přiznávám, že u některých činností by se možná dalo diskutovat o tom, kdo pracoval nejvíc a kdo hlavně kontroloval, jestli to děláme správně.
Jsem rád, že jsme na to vyrazili všichni tři. Nejde jen o samotný úklid, ale taky o čas strávený společně na místě, které mám rád. Člověk se sice trochu nadře, večer o sobě možná ví, ale ten pocit, když se za sebou otočí a vidí kus hotové práce, za to stojí.
Takže letošní podzimní úklid na Velkém Tisém máme za sebou. Listí je shrabané, okapy vyčištěné, kůlna i loďárna uklizené a stanice zase o něco připravenější na další návštěvy. A příště už snad zase vyrazím hlavně za tím, kvůli čemu tam jezdím nejraději – za ptáky. I když člověk nikdy neví, co dalšího bude potřeba dát do pořádku.
'/%3E%3C/svg%3E){kind=small}